Ladislav Oliva
Ladislav Oliva byl sklářskou tvorbou ovlivněn již od dětství, neboť jeho otec Ladislav byl sklářským výtvarníkem i pedagogem, dlouhodobě působil na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Stejnou školu vystudoval Ladislav Oliva mladší, poté pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v oboru Sklářské výtvarnictví u profesora Stanislava Libenského, kde absolvoval v r. 1988.
Poměrně brzo po studiích založil Ladislav Oliva se svým mladším bratrem Tomášem, též vzdělaným v oboru sklářského výtvarnictví, malé sklářské studio, kde působil jako sklářem i designér. Ve studiu bratři oživovali staré zapomenuté techniky foukaného skla a pro větší muzea vyráběli repliky historického skla, zabývali se však také tvorbou současného nápojového skla. Současně Ladislav Oliva pokračoval v linii vlastní volné tvorby a zabýval se tavenými skleněnými objekty na téma fosílií a mořských živočichů, vyvinul přitom vlastní originální technologii barevného grafického záznamu.
V roce 2005 se Ladislav Oliva uchýlil do vlastního ateliéru, aby rozvinul myšlenku prvních skleněných miniatur vytvořených jako skleněné kameny do šperků, významné podněty mu přitom poskytovala šperkařská tvorba manželky Marie a obou dcer, Kateřiny a Terezy. Dokázal vytvořit svým vnitřním vizím odpovídající barevné odstíny a ozvláštnit skleněné kameny zajímavou úpravou povrchu. Postupně si Ladislav Oliva vytvořil tvarové a kompoziční principy šperku a osvojil si práci se strukturou, úhly broušených ploch nebo klenutím čoček. Jeho šperky však nejsou pozoruhodné pouze svými barevnými odstíny, strukturou a tvary, jimiž evokují autorovu práci s tavenou skleněnou plastikou, ale také způsobem svého spojení s kovem, který je budován přímo na skleněné kameny. Ladislav Oliva si zvolil práci s tepanou a patinovanou mědí a vykazuje přitom zručnost a zkušenosti šperkaře. Aby mohlo sklo ve šperku tvarově, barevně a světelně vyniknout, kombinuje do černa laděný styl kovu s tmavou kůží.
V roce 2006 přišel další profesní zlom v podobě ateliéru skleněné mozaiky, který založil společně s manželkou Marií Olivovou. Postavili si vlastní zařízení na výrobu skleněného materiálu a tvořili motivy pro malé závěsné skleněné obrazy – květinové, abstraktní, náboženské či inspirované díly slavných malířů. Společně s manželkou a s výtvarnicí Miladou Pirkovou Baťovou se tak snažili oživit 5 000 let starou tradici a přiblížit ostatním jedinečné kouzlo mozaiky v interiéru, kdy se její barevné vlastnosti organicky proměňují v závislosti na měnících se světelných podmínkách. Technice skleněné mozaiky se Ladislav Oliva věnuje se zvláštním zalíbením, ač jde o práci často velmi náročnou a titěrnou, vyžadující pečlivé skládání barevných sklíček podle kompozice a kresby, podle celkového barevného záměru, pracné přištipování a přibrušování sklíček. Náročná práce na mozaice končí teprve vypalováním, spárováním a jejím vlepením do rámu.
Také při práci na mozaikách vyvinul Ladislav Oliva vlastní technologické postupy, které mu pomáhají docílit originálních efektů. Patří k nim zejména výroba zcela ojedinělé barevné suroviny s originálními barevnými přechody a čmouhami. Vedle malé komorní mozaiky už z ateliéru manželů Olivových vzešlo i několik větších realizací, včetně exteriérových.
