Pečení v muzeu: Bramborový chléb, placky či řepánky

Po dvouleté přestávce jsme pro vás připravili další workshop pečení tradičního lidového pečiva. S lektorkou Ivou Válkovou a etnografkou Vlaďkou Jakouběovou budeme tentokrát péct z okopanin (brambor a řepy). Brambory a cukrová řepa jsou surovinami, které do tradiční lidové kuchyně v Pojizeří neodmyslitelně patřily. Staly se základem těst sladkých i slaných jídel. A právě takové pečivo si budete moci spolu s lektorkami připravit, a to bramborový chléb, rozpeky či bramborové placky. Jako sladkou tečku budeme péct tradiční „řepánky“ – vdolky s cukrovou řepou a mákem. Pokud se chcete o přípravě domácího pečiva z okopanin dozvědět více a hlavně se ho naučit připravovat, rezervujte si své místo co nejdříve. Kapacita dílny je velmi omezená.

Brambory byly označovány za největší poklad, který se do Evropy dostal spolu s objevením Ameriky. Plodina bohatá na škrob, pěstovaná v Americe už pradávnými indiánskými kmeny, vytlačila velmi rychle různé typy řep (zejména tuřín a vodnici) a stala se základní složkou potravy nejen měšťanů, ale zejména venkovského obyvatelstva. Brambory se u nás objevily už v období třicetileté války, masově se zde ale rozšířily až v průběhu 18. století. Základní potravinou lidové stravy se staly až v 18. století. Jedly se vařené, pečené, opékané, smažené, v polévkách nebo samostatně s různými příkrmy i jako příloha k masům či zelenině. Staly se i základem těst sladkých a slaných jídel.

Cukrová řepa se u nás nejčastěji využívala jako surovina pro výrobu cukru. Impulsem k masové výrobě cukru se staly napoleonské války. Tehdejší blokáda námořních cest zamezila dovozu třtinového cukru ze zámoří a obchodníci byli nuceni hledat alternativu. Na území celé Evropy tak došlo k nebývalému rozmachu výroby cukru z řepy. Že se jednalo o úspěšný byznys, potvrzuje množství cukrovarů, které se na konci 19. století v Evropě nacházely. I v našem regionu jich bylo několik. Prosperovaly až do druhé poloviny 20. století. Využívaly silné tradice, kterou v českých zemích pěstování cukrové řepy mělo.  Největší slávy dosáhlo české cukrovarnictví mezi světovými válkami, kdy patřilo mezi tři největší producenty cukru v Evropě. Sklizené bulvy se však využívaly i jinak, např. jako krmivo pro hospodářská zvířata, k výrobě pálenky i k přípravě sirobu a také nádivek do pečiva.