O tom, že tradice broušení kamenů v Turnově již trvá 7 000 let…

V archeologické sbírce Muzea Českého ráje v Turnově se nachází zajímavý exponát: polotovar těžké sekery z metabazitu z Jizerských hor z mladší doby kamenné (5. tisíciletí př.n.l.), která byla nalezena před více než 100 lety v Turnově – Nudvojovicích v poloze „Na Bubnu“. Sekera má nedovrtaný otvor pro topůrko a pouze hrubě otesaný povrch. Tento zdánlivě nevzhledný předmět nám přináší několik důležitých informací: 1) v Turnově – Nudvojovicích před sedmi tisíci lety pracovala kamenářská dílna; 2) otvor pro topůrko byl vrtán dutým vrtákem; 3) broušení a hlazení povrhu bylo posledním technologickým procesem při výrobě kamenných seker.

Ale to je jenom část příběhu, který začal na břehu Jizery v pátém tisíciletí před naším letopočtem a svého pokračování se dočkal až za Rakousko-Uherska v samých počátcích archeologického bádání o pravěku nejenom Českého ráje. Archeologické vykopávky na Turnovsku totiž měly zásadní význam pro vývoj českého prehistorického bádání. V roce 1909 zkoumal Karel Buchtela, pozdější ředitel Státního archeologického ústavu v Praze, sídlištní vrstvy z doby bronzové a zahloubené jámy z mladší doby kamenné v Turnově – Nudvojovicích. Karel Buchtela patřil mezi hlavní odpůrce Josefa Ladislava Píče, nestora české archeologie, který neuznával samostatnou mladší dobu kamennou. Právě nudvojovický výzkum z roku 1909 byl pověstným „hřebíčkem do rakve“ Píčovy periodizace českého pravěku. Posloupnost pravěkých kultur tak byla přímo empiricky potvrzena – nad zahloubenými objekty z mladší doby kamenné se nacházela kulturní vrstva z mladší doby bronzové.

O téměř sto let později došlo k dalšímu významnému objevu: byly nalezeny lomy, ze kterých již od střední doby kamenné naši předkové získávali surovinu k výrobě kamenných nástrojů, zejména seker. Šlo vpravdě o strategickou surovinu dob kamenných – metabazit z podhůří Jizerských hor. Tato hornina vzniklá mnohonásobnou kontaktní metamorfózou z jemného sopečného popela splaveného do moře se vyskytuje v území mezi Tanvaldem a Jabloncem nad Nisou v úzkém pásu na okraji žulového Černostudničního hřebene. Metabazit zde byl těžen v trychtýřovitých jámách. Kamenné nástroje se nedokončovaly přímo v místě těžby, ale surovina zde byla jen upravena do podoby polotovarů, které byly transportovány na sídliště v okolí dnešního Turnova. Zde pracovaly specializované dílny, ve kterých byly kamenné nástroje dohotoveny do finální podoby. Takové dílny byly prozkoumány v Ohrazenicích u Turnova, Příšovicích, Mašově–Valdštejnsku nebo Turnově–Nudvojovicích. Vedle těžby primárních zdrojů byla surovina získávána i sběrem přímo z říční terasy Jizery. Podle současných znalostí víme, že v mladší době kamenné byla metabazitem typu Jizerské hory zásobována rozsáhlá oblast čítající Čechy, Moravu, západ Slovenska, jih Polska, Německo včetně Bavorska a Rakouska, Maďarsko, Moldávie a Nizozemí. Artefakty z této suroviny byly nalezeny i na jih od Alp v severní Itálii. Nejde však o jednotlivé předměty, nýbrž o celé kolekce nástrojů. Kupříkladu ze soudobých pravěkých sídlišť na Moravě tvoří nástroje z naší suroviny takřka 100 %. V Hesensku a Bavorsku na vesnicích zemědělců mladší doby kamenné byly celé tři čtvrtiny nástrojů vyrobeny z metabazitu z podhůří Jizerských hor.  Surovina je tedy dominantní i ve vzdálenosti 450 km od zdroje, což nemá v pravěké Evropě obdoby!