Muzeum Turnov

Výstava obsahuje téma doslova v celoplanetárního rozsahu a jedno téma dokonce přesáhne hranice naší planety. Výstava totiž není pouze o vzniku horských masivů, jak by mohl napovídat název, ale představí geologické procesy probíhající uvnitř naší planety, které se projevují na jejím povrchu vznikem sopečné činnosti, zemětřesení, horských masivů, příkopových propadlin nebo geomorfologických tvarů. Pochopit fungování těchto procesů je pro člověka často velmi složité, jelikož náš život počítáme na desítky let, zatímco trvání geologických procesů, s výjimkou okamžitého výbuchu sopky nebo zemětřesení, často v miliónech let, navíc v podmínkách, které nám neumožňují přímé pozorování. Většina geologických procesů má totiž svůj základ hluboko pod povrchem, v zemské kůře, plášti nebo dokonce v jádře, kde panují vysoké teploty a tlaky.

Kdybychom měli odpovědět na otázku jakým způsobem vznikají hory, tak odpověď určitě nebude jednoznačná. Horotvorné procesy označujeme termínem orogeneze, který je odvozen z řeckých slov oros (hora) a genesis (zrození), a zahrnuje všechny geologické procesy vzniku horských masivů. V geologické terminologii je orogeneze chápána jako vznik pásemných pohoří v důsledku kolize a následné deformace litosférických desek. Pokud se ale podíváme na orogenezi jako vznik topograficky pozitivního georeliéfu zjistíme, že hory nevznikají pouze na kolizních rozhraních dvou desek, ale také mimo ně, často v důsledku tektonických dějů a/nebo vulkanické činnosti. Například na dně všech oceánů existují rozsáhlá pásemná pohoří, která svojí délkou zastíní nejvyšší pohoří na souši, přestože nevznikla kolizí dvou litosférických desek, ale naopak jejich oddalováním.

Většina geologických procesů projevujících se na povrchu naší planety je způsobena deskovou tektonikou, tzn. pohyby litosférických desek. Ty se pohybují po natavené části zemského pláště rychlostí několika centimetrů za rok, a občas dochází k jejich kolizi, která vede k vrásnění nového pohoří nebo ke vzniku aktivních vulkánů, často za doprovodu zemětřesné činnosti. V minulosti tak vzniklo území Českého masivu, které před stovkami miliónů let dosahovalo nadmořské výšky několika tisíců metrů nad mořem. Dnes tak vznikají Alpy nebo Himaláj, jejichž dotváření stále ještě probíhá. Ale stejně jako život člověka nejsou ani hory věčné. Vnějšími vlivy dochází k jejich zvětrávání, rozpadu a postupné zkáze. Jako v minulosti proběhla tato destruktivní fáze na našem území, v současnosti probíhá v Alpách, které se nám doslova rozpadají před očima.

Výstavní sál / 21. 9. 2023 – 28. 1. 2024 

Výstava obsahuje téma doslova v celoplanetárního rozsahu a jedno téma dokonce přesáhne hranice naší planety. Výstava totiž není pouze o vzniku horských masivů, jak by mohl napovídat název, ale představí geologické procesy probíhající uvnitř naší planety, které se projevují na jejím povrchu vznikem sopečné činnosti, zemětřesení, horských masivů, příkopových propadlin nebo geomorfologických tvarů. Pochopit fungování těchto procesů je pro člověka často velmi složité, jelikož náš život počítáme na desítky let, zatímco trvání geologických procesů, s výjimkou okamžitého výbuchu sopky nebo zemětřesení, často v miliónech let, navíc v podmínkách, které nám neumožňují přímé pozorování. Většina geologických procesů má totiž svůj základ hluboko pod povrchem, v zemské kůře, plášti nebo dokonce v jádře, kde panují vysoké teploty a tlaky.

Kdybychom měli odpovědět na otázku jakým způsobem vznikají hory, tak odpověď určitě nebude jednoznačná. Horotvorné procesy označujeme termínem orogeneze, který je odvozen z řeckých slov oros (hora) a genesis (zrození), a zahrnuje všechny geologické procesy vzniku horských masivů. V geologické terminologii je orogeneze chápána jako vznik pásemných pohoří v důsledku kolize a následné deformace litosférických desek. Pokud se ale podíváme na orogenezi jako vznik topograficky pozitivního georeliéfu zjistíme, že hory nevznikají pouze na kolizních rozhraních dvou desek, ale také mimo ně, často v důsledku tektonických dějů a/nebo vulkanické činnosti. Například na dně všech oceánů existují rozsáhlá pásemná pohoří, která svojí délkou zastíní nejvyšší pohoří na souši, přestože nevznikla kolizí dvou litosférických desek, ale naopak jejich oddalováním.

Většina geologických procesů projevujících se na povrchu naší planety je způsobena deskovou tektonikou, tzn. pohyby litosférických desek. Ty se pohybují po natavené části zemského pláště rychlostí několika centimetrů za rok, a občas dochází k jejich kolizi, která vede k vrásnění nového pohoří nebo ke vzniku aktivních vulkánů, často za doprovodu zemětřesné činnosti. V minulosti tak vzniklo území Českého masivu, které před stovkami miliónů let dosahovalo nadmořské výšky několika tisíců metrů nad mořem. Dnes tak vznikají Alpy nebo Himaláj, jejichž dotváření stále ještě probíhá. Ale stejně jako život člověka nejsou ani hory věčné. Vnějšími vlivy dochází k jejich zvětrávání, rozpadu a postupné zkáze. Jako v minulosti proběhla tato destruktivní fáze na našem území, v současnosti probíhá v Alpách, které se nám doslova rozpadají před očima.

Výstavní sál / 21. 9. 2023 – 28. 1. 2024