Na podzim 2024 došlo k přelomovému archeologickému objevu na jihozápadním okraji průmyslové zóny Vesecko. V souvislosti se stavbou tří objektů areálu Integrovaného výjezdového centra Turnov, jehož investorem byl Liberecký kraj, probíhal etapizovaný archeologický výzkum.
V rámci první etapy bylo registrováno 150 nemovitých objektů zahloubených do sprašové návěje. Jámy lze datovat pouze obecně do širokého rozmezí zemědělského pravěku a neobsahovaly žádné movité nálezy, které by mohly nálezové situace datovat. Radiokarbonovou analýzou se potvrdil širší časový rozptyl od eneolitu po dobu římskou. S hlavní stavbou souvisela dále stavba příjezdové komunikace k areálu IVC Turnov, jejímž investorem bylo Město Turnov. Na této ploše rovněž proběhl výzkum formou dohledu, během kterého byly dokumentovány archeologické situace datované rovněž do mladšího zemědělského pravěku.
Projekt stavby dále počítal s hloubením terénního zářezu, v kterém měla být následně provedena pilotáž. Po odtěžení spraše na úroveň štěrkopískové terasy v severní polovině plánované hasičské zbrojnice byly detekovány archeologické situace, u kterých se postupně ukázalo, že je lze chronologicky zařadit do doby před poslední dobou ledovou, konkrétně epochy středního paleolitu (250 000 – 40 000 př. n . l.) v rámci interglaciálu Eem (126 000 – 115 000 př. n. l.). Tuto dataci potvrdil nález eolisovaného jaspisového nástroje – škrabadla. To potvrdily výsledky analýzy opticky stimulované luminiscence (OSL), která byla v rámci Českého ráje provedena vůbec poprvé.
Celkový počet těchto objektů datovaných do středního paleolitu dosáhl. Jedná se o zcela unikátní nález, který nemá na území střední Evropy obdoby. Na základě stáří nálezových situací a charakteru jaspisového nástroje předpokládáme, že osídlení je dílem člověka neandertálského. Díky archeobotanické analýze vzorků odebraných z ohnišť víme, že tehdejší lidé využívali výhradně modřínové dřevo. Zdá se, že právě roztroušený modřínový les byl dominantní na Turnovsku v nastupující době ledové před 100 tisíci lety a zdejší krajina se do značné míry podobala severnímu Mongolsku a Sibiři.
Nález unikátních středopaleolitických nálezových situací byl učiněn hlavně díky tomu, že bylo archeologicky dohlíženo i hloubení terénního zářezu shodou okolností přesně na nivelitu štěrkopískové terasy. Podobné stavby nejsou běžně archeologicky sledovány.
