Pavlína Čambalová – broušení a rytí skla
Pavlína Čambalová pochází z Frýdlantska a působí jako sklářská výtvarnice, jejíž dílo představuje výjimečné propojení světa sklářských technik a volné výtvarné tvorby. Sklo v jejích rukou funguje jako plnohodnotné výtvarné médium, které jí umožňuje otevřené experimentální hledání založené na precizně zvládnutých řemeslných postupech. Vyniká zejména v oblasti rytého skla, glyptiky, vitrografie a autorských objektových návrhů. Její tvorba se opírá o hlubokou znalost sklářských technik a zároveň vychází z osobního prožitku, vnitřní zkušenosti a citlivého vztahu k materiálu. Tento přístup byl výrazně formován prostředím podhůří Jizerských hor, kde vyrůstala, a projevuje se v jejím citu pro tiché, vyvážené a harmonické kompozice, které chápe jako osobní reflexi světa. V širším kontextu současné rytiny skla navazuje Pavlína Čambalová na myšlenkový a pedagogický odkaz Jiřího Harcuby.
V letech 2001–2005 absolvovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově, kde se zaměřila na broušení a rytí drahých kamenů a získala pevnou technologickou a materiálovou průpravu. Na tuto etapu navázala studiem na Vyšší odborné škole sklářské v Novém Boru v letech 2005–2008, kde se věnovala uměleckému sklu se zaměřením na rytinu. V průběhu studia se její odborný profil formoval mimo jiné pod vlivem osobnosti Jana Tesaře.
V letech 2008–2016 působila jako rytečka skla ve firmě J. & L. Lobmeyr ve Vídni, v prostředí s dlouhou tradicí zakázkové sklářské výroby a vysokými nároky na přesnost a kvalitu provedení. Vedle rozsáhlé řemeslné zkušenosti s náročnými zakázkami zde získala zázemí pro rozvoj vlastního výtvarného přístupu.
V tomto období se také blíže setkala s osobností Jiřího Harcuby a s jeho myšlenkovým i pedagogickým přístupem k rytině skla. Na základě Harcubova doporučení se následně zapojila do výuky v ateliéru při sklářském muzeu v Corningu (USA), kde dlouhodobě působí. Dřívější Škola Dominika Biemanna, založená na památku svého zakladatele, pod jejím vedením pokračuje v činnosti pod názvem Škola Jiřího Harcuby; Pavlínu Čambalovou si Jiří Harcuba vybral jako svou pokračovatelku, která s vědomím úcty ke učiteli a kolegovi dnes školu vede pod jeho jménem.
V průběhu své profesní dráhy se Pavlína Čambalová stala respektovanou členkou mezinárodní odborné komunity. Její práce a odborná úroveň byly oceněny udělením statusu Overseas Associated Fellow (2011) a následně Fellow (2012) v rámci britské organizace The Guild of Glass Engravers. Pravidelně se účastní kurzů, workshopů a sympozií v Evropě, USA i Asii.
Od roku 2016 má zázemí pro vlastní tvorbu v Železném Brodě, kde provozuje ateliér a podle potřeby spolupracuje nejen s profesionály. V tomto prostředí rozvíjí autorskou tvorbu, v níž uplatňuje jak svou kreslířskou a výtvarnou průpravu, tak hlubokou znalost tradičních sklářských technik.
Pavlína Čambalová se účastní výstavních projektů a odborných přehlídek v České republice i v zahraničí a její práce jsou zastoupena ve sbírkách veřejných institucí i sbírkách soukromých. V posledních letech se její tvorba dostává do širšího povědomí také díky autorské šperkařské tvorbě a reprezentativním zakázkám, které prezentují tradiční sklářské řemeslo v soudobém kontextu.
Soňa Růžičková – keramika
S hlínou se Soňa Růžičková poprvé setkala už na základní škole v Podkrkonoší, když se sestrou modelovala postavičky, zvířátka i malé misky sušené na slunci. Vzpomínka se jí vrátila až po patnácti letech, kdy se přestěhovala se dvěma dětmi do Ústí nad Labem a ocitla se sama s hlavou plnou starostí. Právě tehdy ji na autobusové zastávce zaujal leták na kurz keramiky. Přihlásila se a při práci s hlínou poprvé po dlouhé době pocítila klid. Už tehdy věděla, že keramika bude její cesta.
Začala studovat knihy, navštěvovat další kurzy a učila se točit na kruhu i glazovat. První dílnu si zřídila v prádelně panelového domu. S kamarádkami pak prodávaly své výrobky na jarmarcích, kde ji povzbudil zájem lidí. Postupně si našla vlastní směr — místo porcelánu ji oslovila odolná kamenina z místních zdrojů.
Významně ji ovlivnila keramička Mirka Randová, která ji inspirovala k výrobě vlastních glazur z místních jílů a k výpalu v přímém ohni. Od malé elektrické pece se tak postupně dostala až k vlastní peci na dřevo. Dnes žije v malé pohraniční obci Andělka, kde se keramice věnuje naplno. Každý její výrobek je díky jedinečnému způsobu výroby originál.




































