Stanislav Jiroš – výroba černé bižuterie
Stanislav Jiroš je řemeslník specializující se na tradiční výrobu černé bižuterie. Při své práci využívá autentické historické materiály a navazuje na technologii, která se na Jablonecku rozvíjela od druhé poloviny 19. století. Narodil se v roce 1946 ve Mšeně nad Nisou. Studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě, po jejímž absolvování působil jako vzorkař v podniku Jablonex. Po návratu z vojenské služby nastoupil do Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, kde se začal intenzivně věnovat černé bižuterii a osvojil si techniku letování cínem, která je pro tento typ výroby klíčová. Později pracoval jako mistr v jabloneckých sklárnách a souběžně se věnoval vlastní tvorbě. Od roku 1990 působí jako samostatný výrobce. Zásadním momentem jeho práce bylo shromáždění historických kamenů z černého skla, pocházejících z období 1890–1925 ze skláren ve Smržovce, Jiřetíně a okolí. Tyto kameny, dnes již běžně nedostupné, tvoří základ jeho výroby. Skleněné kameny opatřené kovovými kaluty osazuje do sádrové matrice a ručně je spojuje do jemné drátěné konstrukce. Výsledkem jsou náhrdelníky, náušnice, přívěsky, sametky či brože vycházející z historických vzorů. Vzhledem k omezenému množství původních kamenů vznikají pouze menší série jednotlivých návrhů.
Stanislav Jiroš nemá přímé následovníky, což souvisí s nedostupností původního materiálu. Přesto své řemeslo pravidelně představuje na sklářských festivalech a přehlídkách, kde předvádí tradiční postup výroby. Prostřednictvím své práce dlouhodobě přispívá k uchování povědomí o černé bižuterii jako specifickém kulturním fenoménu regionu.
Zdeněk Kunc – tradiční sklářské řemeslo
Zdeněk Kunc je sklář působící v Libereckém kraji, který se věnuje ručnímu foukání skla a tvorbě autorských objektů. Ve své práci vychází z tradičních hutních postupů a dlouholeté řemeslné zkušenosti. Vyrůstal v Chřibské, regionu spojeném se sklářskou tradicí. Studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Novém Boru, kde později působil jako mistr odborného výcviku v oborech foukání a broušení skla. Ve své tvorbě využívá foukání do volné formy i do forem zhotovených podle vlastních návrhů. Charakteristickým rysem jeho práce je citlivé využití barevných tónů i přirozených vlastností materiálu, včetně drobných bublinek, které vnímá jako součást charakteru skla. Vedle ateliérové tvorby se věnuje také prezentaci sklářského řemesla veřejnosti. Pracuje s mobilní sklářskou píckou, která mu umožňuje předvádět foukání skla mimo prostředí stálé huti. Účastní se výstav, soutěží a odborných přehlídek doma i v zahraničí. Významnou součástí jeho současné práce je obnova historického domu v Radvanci, který postupně proměňuje v prostor pro dílnu, galerii a budoucí vzdělávací aktivity. Usiluje o to, aby zde vzniklo místo podporující pokračování sklářské tradice a její další rozvoj.
Marie Sitková – kovářství a nožířství
Marie Sitková je umělecká kovářka a nožířka působící v Turnově. Věnuje se výrobě nožů, kovaných užitkových předmětů i drobných dekorací. Zároveň v Turnově působí jako pedagožka na střední uměleckoprůmyslové škole. Ke kovářskému řemeslu ji přitahovalo prostředí jarmarků a kovárny už od dětství. Přestože po gymnáziu vystudovala filozofii na Technické univerzitě v Liberci, rozhodla se později pro studium oboru umělecké kovářství a zámečnictví. Již během studia začala své výrobky prodávat a postupně se vydala na samostatnou řemeslnou dráhu. Postupem času si vybudovala vlastní dílnu i kovárnu. Vedle klasických kovaných výrobků se dnes věnuje především nožířství. Nože vyrábí z nožířských ocelí, které kalí a popouští tak, aby dosáhla potřebné tvrdosti i houževnatosti. Důraz klade na funkčnost, vyváženost tvaru a kvalitní řemeslné zpracování. Střenky osazuje různými druhy dřeva a kožená pouzdra si vyrábí sama. Kromě nožů vzniká v její dílně také krbové nářadí, věšáky, zvonečky, spony, šperky či kované růže. Významnou část produkce tvoří zakázková výroba. Své výrobky pravidelně představuje na řemeslných trzích a přehlídkách v regionu. Důležitou součástí její práce je předávání řemesla. Učí obor, který sama vystudovala, pořádá kurzy a při veřejných ukázkách seznamuje návštěvníky se základy práce u výhně. Tím přispívá k udržování a předávání kovářské tradice v regionu.
