HELIOTROP

Tmavě zelený jaspis s červenými skvrnami se již od starověku označuje jako heliotrop. Heliotropu se přezdívá též „krvavý kámen“ (v anglicky mluvících zemích Bloodstone) podle středověké legendy, dle níž jeho zbarvení bylo způsobeno kapkami krve Ježíše Krista, které dopadaly na kameny pod křížem. Jeho název pochází z řeckých slov helios (Slunce) a trépein (otáčet se), odvozeného od představy, jakým minerál odráží světlo (spis Plinia Staršího Naturalis Historia z 1. stol. n. l). Ve spisu se také objevuje, že mágové používali heliotrop jako kámen neviditelnosti. Damigeron ve 4. stol. psal o jeho schopnostech vyvolat déšť, způsobit zatmění Slunce a uchovávat zdraví a mládí. Kromě toho se věřilo, že heliotrop zaručuje svému nositeli úctu, štěstí a slávu a chrání jej před výhrůžkami a násilím. Hojně byl také využíván v léčitelství. Věřilo se, že má pozitivní vliv na krev, přičemž posiluje a stimuluje celý organismus. Připisuje se mu silné očistné působení i v duševní oblasti, kde nás vede k pokoře a spoluúčasti se světem kolem nás, posiluje intelekt a chrání před špatnými sny. Ve středověku nabyl významu jako drahý kámen. Velké oblibě se těšil v době vlády Rudolfa II., kdy byl zpracováván na různé umělecké předměty (číše, vázy, pečetidla apod.). Světoznámá naleziště heliotropu se nachází na Urale a v Indii. Nejvýznamnější evropskou lokalitou heliotropu je bezesporu Kozákov, jehož vzorky jsou ve vitríně před vámi.