Noc na 24. června byla v lidové tradici velmi významným datem. Slunovrat byl období přelomu, kdy se v lidových představách rozhodovalo o dalším průběhu roku o tom, jak bude úspěšný, jak bohatá bude úroda a podobně. Také v tomto čase měla sílit moc nadpřirozených sil, před nimiž bylo třeba se chránit pomocí různými magickými praktikami.

Hlavním motivem lidových oslav Svatojánských nocí byly ohně zapalované na kopcích. V tomto se svátek velmi podobá tradici dubnových filipojakubských ohňů, s níž do značné míry sdílí průběh i symboliku. Zatímco Filipojakubská noc – Pálení čarodějnic je dnes hojně pořádána po celé zemi, Svatojánské ohně jsou dnes poměrně vzácné.

K této noci patřilo také Svatojánské čarování. Bylinám se obecně přisuzovala magická moc, ale v tomto období měla být nejsilnější. Za nejúčinnější čarovné byliny se považovaly mateřídouška, kapradí, lípa, černobýl, máta, rmen divizna a bazalka. Větvičky lípy zastrčené za okna a dveře měly chránit před čarodějnicemi a jinými zlými silami. Z černobýlu si lidé splétali věnce jako osobní obranu před zlem a nemocí.

Byliny sloužily i v milostné magii. Z devatera kvítí si dívka uvila věnec, který ji měl napovědět, kde by měla hledat ženicha.

Jen o svatojánské noci bylo také podle lidové víry možné nalézt magické ,,zlaté kapradí“.

Dalším zvykem, drženým dříve v Podkrkonoší bylo stlaní tzv. svatojánských postýlek. Natrhané květy děti uložily na bílou plachetku pod stůl v sednici k tomu přiložily talířek. Ráno pod ním našly drobný dárek „od svatého Jana“ v podobě mincí nebo sladkostí. Součástí postýlek bývaly i drobné svaté obrázky.