Vynášení smrti

Kontakt: +420 481 322 106 / mail@muzeum-turnov.cz

Vynášení smrti

Vynášení smrti

Vynášení Morany, jinak také Moreny, Mařeny, Marzany, Smrti, Smrtky atd.) je zvyk, spojený s vítáním jara, konaný tradičně na Smrtnou neděli, někde se však konal v neděli Družebnou nebo Květnou. Jedná se pravděpodobně o západoslovanský zvyk jehož kořeny sahají až do pohanských dob. Podle některých autorů se dokonce jedná o reminiscenci na lidské oběti starců.

U nás písemně zvyk doložený ze 14. století.  Konkrétně z roku 1366, kdy pražská synoda tento zvyk zakazuje. Zákaz se ale jak se zdá minul účinkem a byl o několik let později vydán znovu. Jak píše Zíbrt: Proto roku 1384 synoda znovu přikazuje kněžím, aby nedopouštěli pověrečných her mezi lidem, zejména aby nedovolili vynášet v středopostí ze vsi nebo z města postavu upravenou v podobě smrti a obřad doprovázet popěvky podle zlozvyku, zahnízděného v některých krajinách.

Díváme se tu na zápas dvou mocných soupeřů, snahy církve pečující o očištění lidového života od přežitků z doby pohanské, a lidového podání srostlého nerozlučně s životem a národním bytím, houževnatě vzdorujícím silou tradice.

Poněkud paradoxně k zachování tradice Vynášení Morany pravděpodobně přispěl polský kronikář Jan Dlogosz (druhá polovina 15 století), který zvyk interpretoval jako připomínku bourání pohanských model dzievany a marzany, které měl nařídit kníže Měšek I. Poté co přijal křest.  Tento výklad se rozšířil a církev byla, pod tímto novým významem, více ochotná zvyk tolerovat.

Personifikovaná smrt v podobě loutky vyrobené nejčastěji se slámy a látky je při tomto obřadu nošena v průvodu po vsi a poté vynesena za její hranice, kde je vhozena tekoucí vody, spálena, ve vzácných případech pohřbena nebo svržena ze skály. Za tímto symbolickým vydáním Morany živlům je snaha o rituální očištění obce a jejích obyvatel od všeho nečistého, nezdravého a zažehnání smrti samotné. Symbolika byla patrná i ve zvolených materiálech, staré potrhané hadry nebo napodobenina rubáše, vymlácená, prázdná sláma, prázdné skořápky vajíček, nebo prázdné ulity hlemýžďů – schránky, které opustil život.

Někdy se jako protiklad poté přineslo do obce tzv. líto, v podobě ozdobeného stromku nebo ratolesti zelených větví, které naopak symbolizovalo nový život a mělo zajistit vesnici zdraví a prosperitu.

Smrt neseme ze vsi – nové léto do vsi
Smrt plave po vodě – nové léto k nám jede.

Tímto obyčejem dochází tedy k uzavření jednoho cyklu, se smrtkou se vynáší i zima a přivolává a vítá se období jara a léta. I dnes je vynášení Morany na mnoha místech součástí akce nazvané Vítaní jara.

Tento pravděpodobně prastarý zvyk dnes udržují z velké části školy, nebo je akce zaměřená především na děti. Ty se často zapojují již do vytvoření loutky Morany z přírodních materiálů a látek, například v rámci školní družiny. Někdy je figura doplněna věncem z prázdných skořápek vajíček a šnečích ulit, které symbolizují smrt.

Samotné vynášení smrtky by se mělo tradičně konat na Smrtnou neděli, ale v praxi se toto datum z různých důvodů ne vždy dodržuje.

Čistě školní vynášení Morany je možné vidět například v Železném Brodě, v Tatobitech a na Všeni.

Na posledně jmenovaném místě je nesena nejen velká Morana, ale děti mají i své vlastní drobné slaměné loutky, které shodí do říčky společně s ,,hlavní“ Smrtkou. Zvyk zde pokračuje vítáním jara, když si každé z dětí vyrobí ratolest z kočiček a vrbových proutků svázaných mašlí.

Vynášení Morany v Semilech pořádá místní Waldorfská škola o víkendu a akce je veřejná. Zde bylo možné zaznamenat nejvíce obřadních písní a říkanek. Navíc je odplouvající Morana ještě zaháněna házením kamenů.

Nesem babu v koši,
smrt nas o ňu prosi.
Už Mařena leži
a zubama škeři.
Helo, helo, helo.

Neseme Mařenu
v oleji smaženu,
u vrchu červenu,
u spodku zelenu,
pěknu, pěknu, probělenu.

Smrtko smrtko bílá
kdes tak dlouho byla?
U studánky u hlubáňky
ruce nohy myla.
Čims je utírala?
Zeleným lístečkem,
červeným kvítečkem.

Vyvrcholení obřadu je všude velmi podobné a liší se jen v závislosti na přírodních podmínkách. Morana je nejčastěji vynesena za hranice obce, zapálena a poté vhozena do vody. Například v Tatobitech, snad kvůli absenci vhodné vodní plochy, je Smrtka upalována na hranici.

Někde následuje další program v rámci větší akce nejčastěji nazvané Vítání jara.

X